A po válce? Jen krátce.

První co po válce udělal bylo, že navštívil národní banku v Praze a řekl jim, odkud se vrátil a že by jim rád zkontroloval anglické libry, zda je mají pravé. Zpočátku tvrdili, že jsou přesvědčeni, že jsou všechny pravé. Nakonec mu je přinesli a on je roztřídil, falešných bylo dost. Po této údálosti si ho pozvaly ještě některé banky v Evropě. Potom byl určen národním správcem jedné tiskárny v Praze, kde také vydal hned v roce 1945 svojí malinkou knížečku s názvem: "Vězeň č. 64.401 mluví". Po roce 1948 byl odvolán z této funkce a musel přijmout těžkou práci v loděnicích. Později dostal nabídku organizovat čištění hl.města Pražského u Dopravních Podniků. Později mu byla svěřena i funkce ředitele na pobočných podnicích spadající pod Dopravní podnik pražský, odkud odešel do důchodu. Třem jeho sourozencům se podařilo přes Hnutí mládeže dostat do Izraele, kde jeho dvě sestry žijí v kibucu.